Tatra 603. Automobil, který svět miluje dodnes.
Kdysi vozila komunistické vládní činitele, dnes nedává spát milovníkům veteránů. TATRA 603 je krásná, extravagantní a stále vzácná pro každého, kdo se zajímá o historii, veterány a také elegantní umění vytvořené v časech komunismu...
Osobní kopřivnické vozy Tatra jsou po deseti letech od ukončení výroby opět středem pozornosti. Začala s tím designová studie firmy Faurecia, která Tatru 603 z roku 1972 přestavěla s pomocí supermoderních materiálů. Ohlas byl nečekaný. Auto se v té době stalo hitem autosalonu v Los Angeles, a tak "tatromanie" vyústila v prohlášení generálního ředitele kopřivnické automobilky Ronalda Adamse, že uvažuje o kusové výrobě replik kultovních vozů této značky na moderních podvozcích. Byl by to hezký návrat legendy, ale stejně zvláštní, jako bylo její zrození.
Tatra 603 s oblou aerodynamickou karoserií a vzduchem chlazeným osmiválcem v zádi totiž odráží paradoxy našich moderních dějin. Její vývoj začal doslova v ilegalitě, záhy se však stala oblíbenkyní komunistických pohlavárů a nakonec také jedinou tuzemskou automobilovou ikonou poválečné éry uznávanou po celém světě.
Vývoj v utajení
Počátkem padesátých let nesměla kopřivnická Tatra podle vládního nařízení vyvíjet a vyrábět osobní automobily, měla se věnovat jen nákladním a terénním vozům, především pro armádu. Skupinka nadšenců se s tím nehodlala smířit a od podzimu 1952 potají připravovala projekt nového osobního vozu. Centrem riskantní činnosti byla konstrukční kancelář Tatry v Praze na Smíchově, kterou tehdy vedl Vladimír Popelář. Spolu s výtvarníkem Františkem Kardausem vytvořili základní koncepci a tvarové řešení budoucího auta. Zpočátku je označovali jménem Valuta, doufali totiž, že vidina exportu a přílivu tvrdé měny by mohla zvrátit odmítavý postoj vládních činitelů. Během roku 1953 se začaly lámat ledy. Tehdy používané papalášské vozy Tatra 87 předválečné konstrukce už neodvratně stárly, a tak v lednu 1954 dostala Tatra za úkol vyvinout nový automobil. Období ilegality skončilo a vývoj se narychlo stěhoval z Prahy do Kopřivnice. Dále jej vedl Julius Mackerle, autor koncepce vzduchem chlazeného motoru V8, který se již dříve uplatnil v závodních monopostech Tatra. Nový osobní vůz převzal nejen tento osmiválec, ale i jeho typové označení T 603.
Cena v nedostupných číslovkách
Koncem roku 1963 dostala "šestsettrojka" novou příď se čtyřmi světlomety, modernizovaný motor se dvěma výfukovými rourami místo jedné a typové označení T 2-603. Pětimetrový vůz poháněný osmiválcem 2,5 l o výkonu 105 koní (77 kW) uháněl rychlostí až 160 km/h a průměrně spotřeboval 12 až 13 l benzinu. Řadou dalších úprav vůz prošel ve druhé polovině šedesátých let, kdy bylo mimo jiné zvětšeno čelní sklo a změněn tvar přední partie i kapoty motoru, v lednu 1970 se rychlá limuzína konečně dočkala kotoučových brzd. I když byla Tatra 603 především služebním vozem prominentů, od roku 1959 se oficiálně prodávala i v Mototechně a teoreticky si ji mohl objednat každý, kdo na ni měl. Soukromých majitelů "šestsettrojek" však bylo jen pár. V roce 1959 stála 98 tisíc Kčs, zatímco ruská Volga M 21 se i s rádiem dala pořídit za 55 tisíc a tuzemská Škoda Octavia Super za necelých 33 tisíc. Běžný měsíční plat se tehdy pohyboval kolem 1500 Kčs. O deset let později, v červnu 1969, byla cena Tatry 2-603 stanovena na 195 tisíc Kčs, tedy na čtyřnásobek ceny vozu Škoda 1000 MB!
Sběratelský klenot
Už v sedmdesátých a osmdesátých letech se "šestsettrojka" stala předmětem zájmu sběratelů, zpočátku zejména zahraničních. Jako první ji docenili němečtí a rakouští příznivci značky Tatra, a to včetně těch, kteří byli po válce donuceni z Kopřivnice odejít a z pochopitelných důvodů neměli komunistické Československo v lásce. Tatra 603 jako moderní interpretace kopřivnických tradic je vzala za srdce, stejně jako okouzlila milovníky automobilové krásy v Nizozemsku, Francii, Švýcarsku, Velké Británii, ale i v USA a Kanadě. Stovky "šestsettrojek" tak postupně odešly do zahraničí, v posledních letech se však některé z nich vracejí zpátky. V devadesátých letech vyrostla v tuzemsku nová vrstva zámožných sběratelů, pro něž není problém objekt svého zájmu na Západě koupit. Zároveň generace někdejších německých a rakouských nadšenců postupně opouští tento svět a pro jejich potomky už nemá značka Tatra někdejší sentimentální kouzlo.
Paradoxně je tak pro tuzemského sběratele výhodnější pořídit si "šestsettrojku" v zahraničí než u nás doma, kde poptávka mnohonásobně převyšuje nabídku. Ponechme stranou dnes už téměř nesehnatelné vozy první série se třemi světlomety, nerestaurované exempláře Tatry 2-603 ze šedesátých a sedmdesátých let se však při troše štěstí dají po Evropě pořídit za 5 až 8 tisíc eur (v přepočtu 130 až 210 tisíc Kč).
To je však jen základ, kvalitní renovace a další náklady obvykle vyženou celkovou sumu na úroveň 800 tisíc až milion Kč. Každý, komu někdy za zády zahučel vzduchem chlazený kopřivnický osmiválec, ví, že jsou to dobře investované peníze.
